O sociálním státě
Bývalý prezident USA Ronald Reagan kdysi řekl:
"Jsem si jist, že každý pociťuje lítost nad jedincem, který upadl do příkopu na kraji cesty nebo v naší soutěživé společnosti nedokázal udržet krok s ostatními.
Můj vlastní soucit však nadto patří i těm milionům neopěvovaných mužů a žen, kteří každé ráno vstávají, posílají děti do školy, odcházejí do práce, snaží se uhradit všechny poplatky za bydlení, platit nehorázné daně, aby umožnili soucítění s méně šťastnými, a kvůli tomu všemu musí obětovat mnohé ze svých tužeb, snů a nadějí.
Vláda jim dluží něco lepšího než jen další a další nápady, jak je přimět k tomu, aby sdíleli plody své dřiny s ostatními."
Asi neexistuje dost důrazný způsob, jak bych mohl vyjádřit svůj souhlas... Především proto, že všechny naše vlády neustále hledají, co ještě a komu je možno vzít - a protože vzít lze jen někomu, kdo něco má, pomalu se blížíme ke smutnému konci: k pokusu vzít všechno všem a přerozdělením vytvořit podivnou karikaturu společnosti, kde nikdo nebude mít nic a přece všichni všechno. Osobně doufám, že k tomuto nikdy nedojde.
Nepovažuji se za asociálního, ale čím dál více se považuji za manipulovaného, zneužívaného a to se mi věru nelíbí. Řekl bych, že za tzv. sociálním cítěním mnoha současných politiků se neskrývá nic jiného, než snaha najít takové téma, které zaujme co nejvíce lidí a promění je ve voliče hlasující pro daného politika. A protože (i díky historickým okolnostem) nejsme příliš zvyklí snažit se o sebe postarat a raději se ve své většině pasivně podvolujeme "těm nahoře", je výsledek nasnadě.
Není pak divu, že politici přemýšlí jenom o jediném - čím dalším ještě uplatit stádo svých voličů. Zde opět platí, že máme co si zasloužíme: kdybychom byli aktivnější, poctivější a rozumější, byli by takoví i naši politikové. Takto vládnou líní, nepoctiví a hloupí.
Dobře nám tak...?
Další materiál: