Jak to všechno začalo Link to heading

Internet vznikl docela nedávno (i když se hlavně mladším generacím může zdát, že je tu odjakživa). Jeho předchůdcem byl ARPANET – původně vojenský projekt decentralizované a odolné počítačové sítě. Všechno začalo jako velmi drahá technologická hračka, dostupná jen specializovaným účastníkům. Žádná komerce, žádná reklama.

Později internet prosákl do akademické sféry – tehdy mimo jiné vznikl dnes asi nejznámější protokol, Hypetext Transfer Protocol, na kterém stojí dnešní web a který je pro převážnou část populace synonymen pro “internet”. Stále žádná komerce, žádná reklama.

Nakonec se internet / web stal dostupný běžné populaci. Aktivitu na něm začaly vyvíjet komerční subjekty a internet / web se stal prostředím pro podnikání; naprosto přirozeně, protože ekonomické aktivity jsou pro člověka zásadní součástí života.

Reklama na webu Link to heading

Se vznikem nejrůznějších zájmových, zpravodajských a jiných webů se vynořila se otázka, jak jejich provoz zaplatit. Servery, redakce a přidružené služby (email, diskuze a další) zkrátka něco stojí. Z akademického období si internet / web nesl cenovku ZDARMA, a tohle změnit nebylo a stále není jednoduché. Ovšem, jako všechny ekonomické aktivity, i internetové podnikání si na sebe musí vydělat.

Jednou z cest bylo a je zpoplatnění. To ale stále naráží na onen mentální blok (již zmíněné ZDARMA). Existuje plno zpoplatněných webů – za všechny je to nejvíc vidět na zpravodajství – které stále bojují o uživatele s weby, které jsou “zadarmo”. Proč uvozovky? Inu, nic není zadarmo; všichni musí platit účty.

Druhou variantou bylo financování přes inzerci. Není to nic nového pod sluncem, inzeráty byly odjakživa v novinách, časopisech, v kinech a obecně ve veřejném prostoru, kterým se stal i web. Nicméně právě na webu se inzerce postupně utrhla ze řetězu: všichni známe stránky, kde je více reklamy než obsahu (a to nemluvím o užitečnosti toho obsahu). Existují dokonce weby, jejichž jediným účelem je prodávat reklamu, kde obsah buď neexistuje vůbec, nebo zdání obsahu vytváří tzv. AI (LLM).

Surveillance capitalism Link to heading

Aby se dala reklama dobře (tj. draze) prodávat, bylo nutno ji cílit – protože inzerent chce své zboží nebo služby promovat nejvíce a často jedině těm, kteří si je koupí. Z původně necílené reklamy jako kdysi v časopisech se stala reklama cílená, postavená na datech o uživatelích, sesbíraných často velmi nekalým způsobem.

V tomto prostředí pak vznikaly sociální sítě (např. Facebook) a speciální inzertní firmy (např. Google). Ty o svých uživatelích sesbíraly obrovské množství informací, které byly postupně ochotné prodat politikům, podvodníkům, zkrátka komukoliv ochotnému zaplatit.

Zrodil se kapitalismus dohledu a soukromí na internetu prakticky přestalo existovat.

Nebezpečí a rizika Link to heading

Už jsme naťukli soukromí – to jsme na internetu prakticky ztratili, a v mnoha případech dobrovolně. Přihlašování přes Facebook, firemní stránky pouze na Facebooku, informační kanál jen Facebook a Twitter, tím vším dobrovolně předáváme všechna data svých profesních a soukromých životů firmám, které se neštítí ničeho a data zneužívají, kdykoliv je to možné. (Za všechny např. známý skandál Facebooku s Cambridge Analytica.)

Pak tu máme kriminalitu – mezi skutečnou inzercí se objevuje obrovské množství podvodů, opět okořeněných tzv. AI (LLM). Příkladem budiž “Prezident Pavel nabízející investice”, podvod jak hrom, který ovšem Google i přes mnoho nahlášení ignoruje (čímž je podle mého účastníkem zločinného spiknutí, ale nejsem právník).

Dalším aspektem je kybernetická bezpečnost – díky inzertním sítím se do počítačů dostává i nemálo malware, dochází k ještě masivnějšímu vytěžování osobních informací, až na a za hranici špionáže.

A v neposlední řadě to představuje obrovské množství neustále přenášených dat. Nejvíc je to znát na mobilním připojení, kde to většinou zaplatíte penězi (datové tarify pořád nebývají nekonečné), případně “jenom” čekáním, kratší životností na nabití, nepřehledností na malém displeji… Automaticky spouštěné video a audio reklamy samozřejmě obtěžují na všech platformách.

Co s tím? Link to heading

Firmy, které v tomto systému fungují, se naučily nás ve svých produktech zaháčkovat. Přesvědčily nás, že nám poskytují služby “zadarmo”; jenže když za službu neplatíte, nejste zákazník – tím jsou zadavatelé reklamy. Co tedy s tím?

Používejte prohlížeče, které umí blokovat sledování – třeba Firefox nebo jiné prohlížeče, které se přímo specializují na ochranu soukromí.

Blokujte reklamu a sledovací technologie – např. doplňky do prohlížečů, na úrovni sítě, možností je víc.

Nepoužívejte OS a software Google – to je poněkud obtížné a záleží, jak daleko až chcete zajít; může to zkomplikovat každodenní život.

A nakonec – zvykněte si platit za kvalitní služby bez reklam a šmírování.